Aktuality

Reportáž závod v Semetíně

Podrobnosti

/ 29.září 2016 /

Napsal Ivan Machulka

Ahoj

Trochu se zpožděním se pokusím napsat pár vět k Semetínskému závodu.

Příprava závodu dala tentokrát zabrat. Po trati jsem pobíhal už 14 dní před vlastním závodem. Po jarní těžbě dřeva tam zůstalo pár překvapení. Hromada pořezů, vyjeté koleje po Lakatoších..

Nějaký měsíc před závodem také proletěla Semetínem lokální povodeň, která nám „upravila“ některé pasáže trati, ale hlavně tu nejvzdálenější, kde se přejíždí rokle po oblíbeném kořenovém výjezdu. Vzala sebou asi 6 kubíků zeminy a vznikl takový malý Grand kaňon, který sice vypadal hezky, ale přejet ho na kole.. Snad na tom Tleskačově z Rychlých šípů. Při obnově pomáhali i dva eliťáci Robert a Kotel, za což jim tímto děkuji.

Také v areálu si povodeň vyžádal svou daň, ale po provedení párů nutných změn a trochy práce se to docela povedlo zkulturnit. O tom, jaká to byla makačka  svědčí také naštípnuté zápěstí  a žebra našeho spíkra Dušana.  No bylo to tak trochu při práci, ale spíše už na jejím konci. Dušan si vzal kolo a ve sjezdíku, který znáte ze zaváděcího kola, si skočil, střihnul řídítky ala Nino Schurter… Bohužel řídítka na zem dopadla v zavřené pozici a bylo hotovo. Štěstí v neštěstí bylo to, že hrábě položeny svými zuby směrem nahoru byly cca o metr dál. Z Dušana Solaře je od té doby Nino Smolař.

Nedělní ráno bylo luxusní. Musíte uznat, že počasí vyšlo dokonale. Obrovský nával lidí, který svědčí o tom, že Semetín je oblíbený závod.

Ale abychom se nenudili, došlo k absolutnímu výpadku našeho počítačového systému. Ajťák Radek byl v Čechách. Aby toho nebylo málo, v místě kde se nacházel, vypadnul mobilní operátor. Systém nemohl tudíž nahodit přes net, ale telefonicky více než hodinu radil přes pevnou linku Zuzce u počítače v Semetíně, jak z toho ven. No to bylo dílo… Zuzce málem praskla hlava a mně nervy. Zuzčinu hlavu zachránily dva Ibalginy a moje nervy obnova systému.

Řekl bych, že závody se musely závoďákům líbit. Tratě v Semetíně patří dlouhodobě k těm nejlepším a troufnu si tvrdit, že nejenom v našem seriálu. Ve spojení s počasím, současným zázemím v kempu, rybařením, přírodou… asi dobré, co říkáte? Já vím, sebechvála smrdí…

Tratě byly v zásadě suché a naše zdravotnice tak moc práce neměly. Až na nějaké ty odřeniny a naraženiny to bylo v klidu.

Při závodě mě seřval jeden malý závoďák za to, že jsem mu chtěl nahodit řetěz na převodník, který spadl při jeho pádu. Prý se mě leknul a chtěl si ho nahodit sám… Za dobrotu na žebrotu. Po závodě jsme dali řeč a snad už je OK. A konečně umístěním na bedně se může pochlubit všem známým, kteří mu fandí i tak…

Když už jsem u té bedny. Při celkovém vyhlášení došlo k jedné reklamaci výsledků. A musím přiznat, že oprávněně. Škoda jen, že k reklamaci nedošlo o pár chvilek dřív, když vysely vyvěšeny na nástěnce s výsledky. Osobně si myslím, že počítačový software dostal pořádnou ránu dopoledne při výpadku. O co šlo. Při rovnosti bodů dvou závodníků rozhoduje v posledním závodě jejich vzájemné umístění. A k tomu právě došlo v tomto případě. A tak původně třetímu, po opravě výsledků jsme aspoň věnovali dodatečnou cenu v podobě kopacího míče za konečné čtvrté místo.

Odrážedla dostala také nějaké drobnosti. Předávání speciální ceny v podobě pivního džbánu pro Kamila bylo tak emotivní, že nám i rozbrečelo „hostesku“ Evu, která mu ji předávala. To bylo fakt dojemné, až jsme všichni valili oči…  Víc takových zážitků. Taky potěšila debata dvou, tří závoďáků v těch mladších kategoriích, že ceny na Valašáku jsou nejlepší. No, o tom by se asi dalo hodně polemizovat, ale také potěšilo. A snad Vás potěšily i letošní ceny pro vítěze seriálu.

Taky byly dotazy na nějaké ztracené věci. Našly se nějaké rukavice, láhve, sporttester – ten už se spároval s majitelem. Včera jsem srovnal resty za útratu a můžu to taky tímto snad už letos uzavřít. No co dál. Zazimujte kola a těšte se na jaro.

Tak třeba příští rok zase..

Ahoj.

Ivan Machulka