Valašský pohár MTB-XC

Reportáž z Ratiboře 2017

Podrobnosti

/ 17.květen 2017 /

Napsal Ivan Machulka

Ahoj.

Druhé sváteční pondělí v Ratiboři opět přineslo proti všemu očekávání parádní počasí. Škoda jen, že z neděle na pondělí celou noc pršelo. V neděli byla již celá přichystaná trať významně vyschlá, ale v pondělí voda všude, kam se člověk podíval. Výjimku snad tvořil nový úsek, který jsme byli nuceni vytvořit na velkém okruhu právě kvůli vodě. Řekl bych, že nakonec to byla z nouze ctnost, protože přinesl nesrovnatelně více techniky a zábavy než tradičně vykolíkovaný sjezd po louce. Samozřejmě těch nových 700 – 900 metrů nám zabralo téměř dva dny intenzivní práce. Proč? Traktor nebyl schopný na takto promáčenou louku vyjet, natož ji posekat. Areál se posekat sice podařilo, ale někteří z Vás, kteří jste stihli během týdne v areálu potrénovat, jste viděli,  kolik vody zde přibylo. V sobotu byla voda pouze u horního plotu, v pondělí byla voda ve 2/3 areálu. Z těchto důvodů jsem nakonec přistoupil ke změně startu všech kategorií. Pro kategorie, pro které byly nachystány střední a velký okruh, jsme změnili místo startu a umístili ho na začátek cílové rovinky. Vynechali jsme tak malý okruh, který zde tradičně slouží jako zaváděcí a pomáhá tak roztrhat pole závodníků po startu a bezpečněji navede mezi ploty. Záměrem bylo nezničit areál k dalším akcím obce, které zde proběhnou v následujících týdnech. Gulášfest, atd. … Do areálu, i z něj, byly nachystány nové, „protismykové“ makadamové přejezdy zhutněné asfaltem. V tom množství vody to byla proti minulým létům a dřevěným verzím zcela jistě výhoda.

Předpokládám, že většina závoďáků si také všimla kompletně vysečené celé délky jednotlivých okruhů. Taky jsme si to slízli od jedné místní občanky, která nám nadala, že včely nebudou mít co baštit. Pro zajímavost dodám, že to bylo na prvním travnatém úseku hned po vyjetí z areálu, na té mezi pod lesem, ze které potom točíte na levou ruku a stoupáte kolem potoka. V době sečení tam začínalo kvést asi 20 pampelišek… Ale jinak musím Ratibořské tradičně pochválit, že nikdo nejenže nedělal problémy, ale naopak všichni místní, kteří mají okolo tratí domy, auta, pozemky nám vychází velmi ochotně vstříc se všemi našimi požadavky… A snad jste také ocenili, že na trati nebyla ani větvička, která ráda a ochotně utrne přehazovačku.

Ale bohužel ten déšť, ten nám opět zatápěl. Sjezd do areálu, který odpoledne, den před závodem byl absolutně suchý, v pondělí ráno naopak totálně promočený. Kluci na poslední chvíli ještě hráběmi a lopatami stahovali největší nánosy lepivé kejdy. I přesto jsme si vyslechli, že bychom měli všude mít rozmístěny žíněnky. Sice znám osobně bývalého předsedu Českého svazu gymnastiky, ale naše kapacity skladovací, mobilní a lidské máme fakticky omezené. I ty polystyrenové „airbagy“, kterých jsme měli původně 14, dnes máme už pouze 4. V každém případě ty stromy, které byly jimi obloženy, byly vytipovány správně a byly v neustále permanenci, alespoň v těch nejmladších kategoriích. Předžáky a mladší žáky na trati ještě ručně chytali dva pořadatelé.

No a vzhledem k tomu blátu na trati si ještě dovolím s malým odstupem zareagovat  na některé podnětné připomínky některých účastníků závodů ve Veselé i Ratiboři. Po závodu ve Veselé jsem si postěžoval, že by bylo vhodné, kdyby účastníci brali jisté společenské ohledy na druhé v souvislosti s vytopením místního bufetu. Pisatel Tomáš reagoval, že v ceně závodu by snad za ty prachy mohla být i wapka, tak ať se nedivíme, když někdo ucpe odpady blátem. A koneckonců závod je v hasičské zbrojnici, tak nevidí důvod, proč by zde hasiči nemohli stát s hasičskými vozy. Svým způsobem děkuji za tuto debatu a připojím pár mých postřehů na toto téma.  Domnívám se, že pokud slaboduchý pořadatel nemá na závodech wapku, nedává mi to automaticky právo vyplavit bufet, který se mimochodem stará o možnost naplnit můj žaludek během této celodenní akce. Uvažoval bych, že pokud celý týden prší, tak bych si měl do auta přibalit kýbl a houbu nebo smeták. Po závodě z kohoutku bych si ten kýbl naplnil vodou a vše alespoň na hrubo umyl, abych to nemusel vozit domů špinavé. Totéž se týká poněkud nešťastného výroku spíkra, který Vás v Ratiboři posílal rovnou s kolem do potoka. Nikdo soudný asi nechce, abyste potok zamořili mazivy, ale vodu do kýblu dostanete během vteřiny a zbytek je už záležitostí trochy námahy a času. Pro zajímavost. Wapku jsme v nedávné minulosti také pořídili. Bohužel někdo z Vašich předchůdců si to vyložil tak, že v ceně startovného není pouze použití wapky ale i wapka samotná. Vydržela nám 3 závody. Takže pokud nám někdo chcete sponzorsky wapku věnovat, rozhodně se nebudeme této bohulibé mecenášské ušlechtilosti bránit. Mimochodem na závodě jsem se potkal s Lubošem Průdkem, tatínkem skvělých sourozenců a dnes už i reprezentantů České republiky v MTB-XC Báry a Matěje. Když naše děti před nějakými 17-18ti lety začínaly závodit, a nikdo z nás ještě ani netušil, že jednoho dne to dotáhnou na mistrovské tituly a do nároďáku, tak právě Luboš, pokud si pamatuji dobře, jako první přišel s inovací a místo kýblu a smetáku přišel s barelem a tryskou na postřik ovocných stromů. V podstatě to byla mechanická „wapka“ s ruční pumpou, která natlakovala barel vzduchem a tryska s rukojetí se už postarala o zbytek. Pokud nemám doma automatickou myčku na nádobí, taky ty talíře nemusím hned vyhodit… Ale nechci tady nějak moralizovat, jenom chci říct, že to může mít víc rovin. A spíše bych očekával, že pokud se někdo někomu postará o celý den zábavy za symbolické startovné, že nemusím ještě někoho prudit… A tím nemyslím pisatele Tomáše, ale spíše ty, kteří vytopili ten bufet. A jen pro zasmání. V minulosti jsme vybírali startovné 20 Kč a obratem ho odevzdávali majiteli 200 metrového úseku polní cesty, která byla součástí závodního okruhu. Důvod – projetí děcek po této cestě. Aby nebyl námi podveden, částka musela být doložena startovní listinou. Chudák se divil, proč je těch korun tak málo, když závodníků je mnohem víc. Vysvětlení bylo jednoduché, po cestě jely pouze kategorie předžáků a mladších žáků. Organizace není úplně tak jednoduchá, jak to vypadá, pokud to aspoň trochu funguje…Většina netuší, co to vše to obnáší, tím spíše pokud si ještě ukousnu seriál…

No ještě něco málo k závodům. Bohužel zasahovali jsme u dvou zranění. Jedna holčina skončila z natlučeným kolenem a naštípnutým malíčkem. A jeden klučina skončil s trochu, ve srovnání s tím malíčkem, asi horším zraněním kolene. Holky z Červeného kříže byly v permanenci. Oběma závodníkům přeji brzké uzdravení.

V Ratiboři nakonec bylo něco málo pod dvěstěpadesát závodníků a rekordní účast tak pokračuje i po Veselé. Je s podivem, že po těch deštivých dnech a vlastně i týdnech byla účast tak vysoká. Snad Vás aspoň ty dva prosluněné pondělky trochu potěšily. Daniel Žvak z Pro Racing teamu to shrnul slovy v tom smyslu, že pokud chceš jet na dovolenou, řekni Machulkovi o termín a bude ti svítit slunko.. :). Snad to nezakřikl, a 24. června to bude v Semetíně podobné… Tam Vás bude čekat nádherný jezdivý a technicky hravý okruh i s brodem, který drtivá většina účastníků považuje za to nejkrásnější z Valašáku…

Přijeďte zase v tak hojném počtu jako doposud, klidně i větším. Čekání si zde můžete zkrátit mj. i chytáním a konzumací ryb, traily v blízké Bike aréně Vsetín nebo návštěvou výborné pizzerie.

Díky všem partnerům.
Ivan Machulka