Valašský pohár MTB-XC

Reportáž ze závodu Semetín 2017

Podrobnosti

/ 28.červenec 2017 /

Napsal Ivan Machulka

Ahoj

Zase trochu se zpožděním pár slov k 3. závodu v Semetíně.

Závod jsme začali chystat už 4 dny před vlastním závodem. Pomáhalo pár kluků z týmu, křoviňáky a strunové sekačky byly v plné zátěži ale výsledek snad stál za to. Hezká dálnice…

Počasí opět zabodovalo, i když asi 2 dny před sobotou začalo vždy v noci pršet, nakonec to bylo super. Závoďáků někde ke 190. Nakonec pár z těch mladších logicky dalo přednost Letní olympiádě dětí a mládeže, potom nějaký ten maraton a Česko-Slovenské mistrovství republiky na silnici.

Hned v těch nejmladších kategoriích jsme měli problém s výsledkovou listinou. Vracel se nám do protisměru nějaký klučina, a dojížděla početná skupina. Bohužel reklamace výsledků přišly až další dny po závodech. Samozřejmě nemůžeme vyloučit chybku, ale prosím touto cestou rodiče závodníků, hlavně těch nových, kteří se ještě neorientují, jak to při závodech chodí. Po každém závodě visí na nástěnce před závodní kanceláří výsledky z každého závodu. Mrkněte občas po závodě na ně, ať nemusíme řešit výsledky v době, kdy je už velmi obtížné s tím něco udělat.

Závody byly během dne zpestřeny drobnými událostmi, pro nás pořadatele více či méně zábavnými. Ta více zábavná rozesmála hodně účastníků. Ale už méně zábavná byla pro lidi z týmu Pro Racing Valašské Meziříčí. Při jednom z mála poryvů větru uletěl jejich týmový stan a namířil si to rovnou do bazénu se pstruhy. Stan se podařilo po chvíli vylovit, klíče od týmového vozidla už nikoliv.

Tou méně úsměvnou příhodou bylo chování rodinky, která nás, mimo jiné, obvinila z toho, že v Semetíně už kvůli nám nerostou nejen orchideje ale i hřiby. Po našich protiargumentech, že orchideje nikdy v Semetíně nebyly až už vůbec ne ve smrkovém lese, a za nepřítomnost hub může sucho paní argumentuje těžkým kalibrem: „ale nás to obtěžuje“! Hm. Asi je to velký problém, pokud někdo musí  počkat  ty asi 3 vteřiny  než projede závodník, aby se dostali na druhou stranu pásky… To je snad poprvé po 18-ti letech, kdy přišlo toto pruzení ze strany někoho, koho zdejší závod obtěžuje. Hromady zdejších usedlíků znám osobně, každý rok zde jednáme s majiteli lesa, několika domorodcům jsme v minulých letech jezdili po jejich pozemku a ti přesto fandili z terasy svého domu. Během minulých let jsme tady pomohli zlikvidovat černé skládky odpadu,  několikrát  jsme pomohli s obnovou několika mostů přes potok, a přesto vše jsme pro někoho horší než atomový výbuch… Trochu sobecké.

Po závodě žen byly holky trochu otrávené. A v té souvislosti musím trochu zabrousit drobnou kritikou do řad převážně těch mladších kategorií závodníků a jejich doprovodu. Při startu mužů a žen  v areálu nezůstal téměř nikdo, kdo by jim už fandil. Myslím si, že i jim se určitě více zamlouvá, když je u trati povzbuzují davy příznivců a vyplavený adrenalin z té atmosféry je vybičuje ještě k lepším výkonům, než když jezdí před prázdnými „tribunami“. Téměř každý s těch dospělých závoďáků začínal jezdit už v mládežnickém věku a každý z nich si čekáním na konec závodů prošel osobně tak jako já a mnozí jiní. Vážně začínám uvažovat o zásadní změně organizace a do budoucna o přehození startujících kategorií podle jiného klíče než toho současného. Uvidíme.

Ale dost kritiky, teď do mě :)…

Dík všem, kteří nám pomáhají přiložit ruku k dílu při uklízení tratě po závodech. Dík organizátorům. A samozřejmě díky i Vám všem za účast včetně „únikářů“… Rád Vás opět uvidím, jenom se alespoň pokuste zamyslet se nad tím, co jsem se tady snažil napsat. Samozřejmě nikomu nic nenutím. Každý to třeba vidíme jinak a každý máme i jiné aktivity během zbytku dne, což je normální. Ale za pár let se můžete dostat do stejné situace…

Ještě jednou díky za účast a trpělivost při čtení těchto mých výlevů…

No a snad se zase uvidíme u posledního závodu v Jablůnce 2. září kde to už bude zase finišovat do finále včetně losování o Škodu Kodiaq.

Ahoj
Ivan Machulka